Turnaj kouzelníků

Hned ráno jsme se dozvěděli, že nás bude jako první část turnaje čekat bitva o dračí vejce. Vůbec to nebylo lehké, protože jsme se museli utkat se čtyřmi draky, z nichž ten největší byl ten nejagresivnější. Nejdřív ale Snape s Brumbálem museli trochu čarovat. Potřebovali jsme stopovací kouzlo, které nám pomohlo najít cestu za prvním drakem. Toho jsme hravě zahnali a mohli jsme pokračovat dál. Pak ale přišlo to nejtěžší. Na obzoru před námi se objevily tři hnízda se třemi dračími vejci, která byla střežena třemi menšími a jedním velkým drakem. Museli jsme postupovat pomalu a obezřetně, aby na nás moc neútočili. Pár ran jsme schytali, ale zvládli jsme to a porazili jsme i toho největšího draka.

Zaslouženou odměnou nám byl vydatný oběd. Po obědě za námi přišel Brumbál s jedním z dračích vajec a omylem se mu rozbilo. Jak se to mohlo stát?! Ale, počkat. Něco v něm je. V dračím vejci byl vzkaz, ze kterého jsme se dozvěděli, že Harryho, Rona a Hermionu někdo unesl a musíme je zachránit. Vydali jsme se proto k říši jezerních lidí, kde jsme našli naše tři spolužáky a vynášením vody z jezera jsme je zachránili.

Druhý turnajový úkol jsme splnili a už nás čekal jen ten třetí, ale to, co se stalo potom, způsobilo to, že turnaj musel být přerušen.

Pán Zla znovu povstal a my ho musíme zničit!

Děti snídaly, když najednou k nim přiběhl Dobby. Poprosil je, jestli by mu pomohly najít jeho ponožku a tím ho vysvobodit od rodiny Malfoyových. Vůbec to nebylo lehké, ale nakonec, protože jsme měli neviditelné pláště, jsme to dokázali. Museli jsme se dostat přes vrbu mlátičku a pak jsme museli běhat pro ponožky a spárovat je, abychom poznali, která je Dobbyho. Dobby nám poděkoval a odběhl si užívat svobodu, kterou jsme mu pomohli získat.

Po obědě za námi přišel Harry se vzpomínkou od profesora Snapea. Ve vzpomínce jsme se dozvěděli, že existuje tajný vzkaz, který musíme najít, abychom věděli, jak porazit Lorda Voldemorta. Prošli jsme všemi překážkami, abychom se dostali k písmenkům a k jejich obrázkovému významu. Konečně jsme mohli vyluštit vzkaz. Zjistili jsme, že se budeme muset vydat na strastiplnou cestu pro viteál, který nám pomůže zničit Lorda Voldemorta.

Hrozně jsme se na to těšili, proto jsme nemohli skoro ani dospat. Kam to asi půjdeme?

Ráno se konalo utkání ve famfrpálu mezi všemi kolejemi. Nakonec vyhrál Hrabotlap s největším počtem bodů.

Posíleni bramborovým gulášem jsme se vydali na cestu pro viteál. Cesta byla dlouhá, ale šel s námi Harry, a proto jsme byli alespoň trochu v bezpečí. Po cestě jsme museli plnit úkoly, za které jsme dostali informace o Lordu Voldemortovi. Tyto informace nám pomohli dostat se na místo, kde jsme našli první viteál.

Aby nám nikdo nemohl viteál ukrást, museli jsme trochu čarovat a naučit se ochranné kouzlo – saferimo.

Jelikož ale cesta by byla moc dlouhá, tak jsme přespali v klášteře v Nové Říši, kde jsme našli viteál. Kupodivu nám bylo větší teplo než v táboře, ale prostředí v klášteře bylo naopak děsivější než v táboře. Byli jsme ale tak unavení, že jsme usnuli raz dva.

Na zpáteční cestu jsme zakamuflovat, že neseme viteál a vzít si falešné viteály. Rozhodli jsme jít jinou kratší cestou, abychom byli v táboře co nejdřív. Nicméně se nám to moc nevyplatilo, jelikož nás přepadl Červíček se smrtijedy, kteří nám chtěli viteál vzít.

Nakonec jsme je ale zahnali pomocí kouzel a mohli jsme se zase vydat na cestu.

Po příchodu do tábořiště jsme se všichni umyli v teplé vodě, abychom na další dobrodružství hezky voněli.

Abychom si odpočinuli po dlouhé a náročné cestě za viteálem, tak jsme měli klidový režim (jak vedoucí, tak i děti).

K večeru za námi přišel Harry Potter, který se nám svěřil, že měl zase další vidění, které se týkalo nejslavnějšího výrobce hůlek pana Olivandera.

Olivandera hlídali smrtijedi, kteří byli velice zákeřní. Abychom kolem nich mohli projít, museli jsme mít neviditelné pláště. Museli jsme posbírat co nejvíce kouzel z kruhů, kolem kterých chodili smrtijedi a území kolem Olivandera hlídali. Všechna kouzla jsme pak museli přenést přímo k Olivanderovi, který tam byl přivázaný ke stromu. Tím jsme Olivandera zachránili a smrtijedy odehnali.

Začíná jich tu být nějak moc…

Už od rána bylo něco cítit ve vzduchu. Jako by se schylovalo k něčemu velkému. Na nástupu nám bylo řečeno, že se vydáme pro další viteál tentokrát na území pavouků. Museli jsme se na to tedy připravit, a proto k nám přišel Sirius Black, který nás naučil, jak se orientovat podle azimutů a jak používat buzolu. Vůbec to nebylo lehké, protože je to už přece jen věc, kterou jen tak v běžném životě nepoužíváme. Ale zvládli jsme to. V rámci tréninku jsme si zmapovali tábořiště, a dokonce jsme našli truhlu, kde by se mohl ukrývat viteál. Ale kde je klíč? Že by si ho pavouci střežili?

Aby toho nebylo málo po obědě se začalo zatahovat a vypadalo to, že naše cesta za pavouky bude o to těžší. Museli jsme prokázat, že jsme hbití a mrštní, že dokážeme uskočit, kdyby náhodou na nás pavouci zaútočili. Mimo to jsme museli prokázat i jiné dovednosti.

A je to tu! Vydáváme se na cestu na území pavouků, kam nikdo jen tak dobrovolně nechodí. Začalo trochu kapat, ale to nás neodradilo. Z mírného deštíku se stala velká průtrž, ale to už jsme byli u pavoučí sítě a nebylo cesty zpět. Sítí jsme museli všichni projít a dát si pozor, abychom pavouky neprobudili. Bohužel už na nás čekali za sítí, připraveni zaútočit. Ale na nás nemají, pěkně jsme jim to nandali a jali se rozbíjet jejich kokony, ve kterých by mohl být ukrytý klíč ke skříňce s viteálem. Ano! Po rozbití jednoho z kokonu vypadl klíč na zem. Zvládli jsme to. Hned jsme běželi do tábora, abychom otevřeli skříňku. Jako další viteál se zde ukrýval starodávný prsten. Musíme ho střežit spolu s deníkem.

Včerejší pocit, že se schyluje k něčemu temnému přidala na pravdě ještě noční výprava, kterou jsme museli absolvovat, abychom posbírali části Pobertova plánku, který Ron ztratil. Cesta nebyla vůbec jednoduchá. Šli jsme pomalu se svíčkou na území, které hlídali mozkomoři. Podařilo se nám posbírat všechny části plánku, ale najednou se přihnalo několik mozkomorů a chtěli na nás zaútočit. Ještěže s námi byl Sirius Black a vyčaroval mocného patrona, kterým nás od těchto azkabanských strážců zachránil.

Co bylo večer se ale nemohlo ani trochu rovnat tomu, co jsme zažili při snídani. Hagrid donesl mrtvé tělo Harryho Pottera a nás všechny zasáhl veliký smutek.

Ale byla tu naděje. Brumbál nám řekl o zlatonce, kterou bychom mohli Harryho zachránit. Vydali jsme se proto přes překážky najít zlatonku, kterou Harry chytil jako první. Šli jsme do kopce až na skálu, kde zlatonka ležela. Ron s Hermionou se jí dotkli a hned ucítili, že je na ní něco nezvyklého. Společnými silami z ní vyndali kámen, který měl na sobě jakýsi znak. „To je kámen vzkříšení!“, vykřikla Hermiona. S ním zachráníme Harryho Pottera! Honem jsme utíkali zpět, abychom Harryho přivedli zpět mezi nás. Funguje to! Harry je zase živý!

Mysleli jsme si, že teď už bude všechno dobré, ale z omylu nás vyvedl Voldemort se svými smrtijedy, kteří přepadli školu a vyhnali nás zní. Museli jsme umíchat mnoholičný lektvar, aby nás nepoznali a abychom je mohli přemoci. K zabití Voldemorta nám ale zbývalo zničit poslední viteál, a tím byla Nagini, Voldemortův had. Prolezli jsme tunelem do jejího hnízda za pomoci lektvaru jsme ji usmrtili. Zničili jsme i viteály, které jsme získali předtím a teď už zbýval jen Voldemort. Zbavit se jeho smrtijedů byla hračka a pak přišel na řadu boj mezi ním a Harrym. Chvilku jsme boj sledovali, ale pak jsme se rozhodli Harrymu pomoct a prostřednictvím kouzla „protego“ jsme odrazili jeho smrtelnou kletbu vyslanou proti nám. Voldemort padl k zemi. Je mrtvý! Konečně jsme zastavili Pána Zla.

Abychom to oslavili, uvařili jsme si výborný bramborový guláš a vydali jsme spolu s Brumbálem, profesorkou McGonagallovou, Ronem, Harrym a Hermionou k ohni. Tam nám poděkovali, vyhlásili, jak jsme si vedli ve všech bitvách a úkolech a rozloučili se s námi.

Snad se s nimi ještě někdy potkáme.