Předposlední den byla vyhlášena prohibice a my jsme byli odříznuti od jakéhokoliv slazeného nápoje. Nejprve jsme se tvářili, že o nic nejde, po chvilce nám ale hořký čaj přestal chutnat. "S tím se něco musí udělat!" A taky že jo. Vyhlásili se volby a my jsme se jich hodlali zúčastnit. Přes všechno naše úsilí se na konci voleb povedlo Jaloose vyhrát. "Jak je to možné?" Začalo se šuškat, že za vším jsou peníze, musíme jich tedy získat co nejvíce! Vydali jsme se proto pro ně do města. Bojovali jsme o ně celé odpoledne, noc i dopoledne, ale zase bezúspěšně. Nezbývá nám, než se smířit s tím, že přijdeme jak o šťávu na celý zbytek tábora, tak o dědictví Dona Corleonna. V pátek po obědě jsme se všichni sešli, abychom zjistili, jak se nám dařilo a kdo dědictví tedy nakonec opravdu získá. Pro překvapení všech si Jaloosa vybojovala největší vliv a bez čtení, co všechno je v dědictví, dědictví přijala. Jak poté byli zděšeni, když se přišlo na to, že zdědili pouze dluhy a bezcenný majetek. My jsme naopak mohli slavit! A to jsme dělali pořádně. Udělali jsme si sladkou šťávu jak cumel, založili si podnikání a užili si večer v baru za dobře odvedenou práci. Tím skončil letošní tábor, ale nebojte, příští rok bude taky
