30. 7. – 6. 8. 2016
Poslední červencový víkend se 28 statečných dětí na týden stalo obyvateli země jménem Alagesie, vesničky Carvahall.
Na úvod jsme byly svědky sněmu všech ras, které v zemi žijí. Zástupci Dračích jezdců, lidí, Vardenů, Elfů a Trpaslíků promlouvali o budoucnosti dračích vajec, která se ještě nevylíhla, a o možnostech vládnutí, když v tom se Galbatorix, dračí jezdec, prohlásil za jediného vládce Alagesie, všechny ostatní zabil a spolu s posledními vejci draků se ukryl. My jsme pak celý týden hledali jeho úkryt a zbylá dračí vejce.
Od kupců, kteří zrovna dorazili do vesnice, jsme zjistili informace o tom, kde by se král mohl nacházet a další novinky z celé země. Kupci však nedali informace zadarmo. Druhým, kdo nám poradil, byl Brom, zcestovalý stařec. Přestože cesta za ním nebyla zrovna krátká, určitě se vyplatila. S nabytými vědomostmi jsme šli do lesa ulovit divokou zvěř, abychom po cestě za vejci neumřeli hladem.
První, kam jsme dorazili, byli trpaslíci, kteří zkoušeli naši trpělivost a týmovou spolupráci. Všichni jsme nakonec uspěli a pokračovali jsme přes poušť do přístavního města, kde jsme hledali záznamy o kouzelném oleji, který král dává pít svým posluhovačům a oni tak mají větší sílu a déle vydrží bojovat. Abychom se k záznamům dostali, museli jsme projít přes mnichy, kteří tráví volný čas hádankami, a také jsme se jich pár snažili rozluštit.
Naše cesta pokračovala do hlavního města, kam jsme se všichni přes labyrinty dostali a kde jsme na chvíli zůstali. Ve městě jsme shlédli umělecké scénky všech táborníků a i některých vedoucích. Zaslouženou večeří v polovině týdne byly párky na ohni připravované podle vlastní chuti a barvy každého táborníka. Snažili jsme se zjistit o okolních městech co nejvíce informací, ale s jejich obránci to bylo obtížné. Ve městě jsme sehnali materiál na výrobu nosítek, pomocí kterých jsme měli přenést nejmladšího člena každé družinky za hranice města. Vedoucí si také nosítka sestavili, ale s přenášením už nebyli tak úspěšní, po pár prvních metrech se jim nosítka rozpadla.
Při cestě z hlavního města k Elfům na nás přišli skřeti, královi pomocníci, před kterými jsme museli uchránit naše deníky, ale to se nám moc nepodařilo. Potkali jsme i Angelu, zapomětlivou bylinkářku, která nám po lese ukryla svoji věštbu, kterou jsme museli složit. Věštba mluvila o bitvě, kterou jsme pak také absolvovali – vodní bitva obsahovala vše, co měla – na tisíc vodních balónku, káď a bazének s vodou a několik vedoucích, kteří zajistili, aby žádné dítě nezůstalo suché. Na uvítání Elfů jsme si připravili umělecká díla, která překreslovali naši zkušení malíři a jejich pomocníci jim popisovali, jak mají vypadat. Elfové si pro nás také připravili noční krátké putování po jejich tajemném lese, kde na nás čekaly ukryté různé bytosti.
Naše cesta se pomalu ubírala ke konci, na rozloučenou jsme v mírném dešti Elfům pomáhali sbírat zapomenuté hůlky. Před Galbatorixovým úkrytem na nás čekali skřeti, kteří obsadili náš tábor, a my od nich musela získat tajné kódy, ale abychom to neměli jednoduché, skřeti nás mučili vlastními vymyšlenými kódy, abychom ty naše zapomněli. Díky Bromovi se nám podařilo objevit králův úkryt a bezpečně jsme ho sprovodili ze světa. Zbylá dračí vejce jsme našli a bezpečně schovali, aby se nedostali do nepravých rukou.
Na závěr proběhla ve vesnici velká oslava, všichni dostali za své putování odměnu a užili si poslední večer zakončený hudbou. Poslední den zbývalo už jenom sbalit si věc na další cestu, tentokrát domů, do svých postelí.
Pár fotografií:
Další fotky najdete zde.
Jak vypadal náš letáček?
Zpět na archiv táborů.