Neděle 14. 8.
Cestou na naši vysněnou dovolenou mělo naše letadlo bohužel poruchu a tak jsme stali součástí velké letecké havárie. Jako zázrakem většina z nás přežila. Po chvíli jsme se všichni dostali z toho šoku a začali prohledávat zbytky z letadla. Našli jsme hodně našich věcí, postavili chýše a pak jsme se vrhli na tvorbu pravidel, se kterými budeme muset chvíli fungovat, aby mezi námi nenastal chaos.
Pondělí 15. 8.
Zjišťujeme, že nám brzy dojde jídlo. To našemu klidu moc nepřidávalo a zároveň jsme se dohadovali, jestli má vlastně smysl něco dělat, protože už nás určitě hledají záchranáři. Několik z nás ale začali prohledávat okolí našeho místa, kde jsme se utábořili. A k našemu podivu nacházíme auto! Možná tedy nejsme v nějaké úplně opuštěné lokalitě. V autě byla zároveň zmínka o bunkru se zásobami, které se nám moc hodili. Také jsme našli mapu.
Úterý 16. 8.
Všechno se začíná ještě více zamotávat. Proč stále nedorazily záchranné složky? Ale alespoň jsme dokázali podle objevené mapy a pojízdného auta najít další velký bunkr, kde jsou bohaté zásoby jídla. Nedokážeme je přemístit najednou, takže pro ně budeme systematicky jezdit. K tomu jsme ale našli ještě vysílačku, která nás dovedla k jakési anténě, která vysílá nějaký druh signálu. Po dekódování signálu zjišťujeme, že vysílá už od roku 1982. Absolutně nechápeme, kde jsme se to ocitli, ale je jasné, že je tu plno známek nějakého druhu osídlení.
Středa 17. 8.
Ráno jsme se opět vydali k anténě, abychom zjistili, jestli ji můžeme nějak přemístit do tábora a využít. Anténa byla ale pryč. Někdo ji musel přemístit. Někdo je tu tedy s námi. Anténa byla naše vodítko a tato ztráta nám na náladě nepřidává. Zároveň po třech dnech neevidujeme stále žádné známky toho, že by se nás někdo pokoušel najít a zachránit. Druhou část dne věnujeme nalezení černé skříňky letadla, protože nás napadlo, že by nám to mohlo dát odpovědi na některé naše otázky. Podařilo se, ale ze záznamů rozhovoru pilota (který bohužel nepřežil) a řídící věže těsně před havárií, je jasné, že je něco špatně. Pilot se snažil vysvětlit řídící věži, že se pokusí o nouzové přistání na ostrově, nad kterým jsme zrovna letěli. Řídící věž ale vysvětluje, že podle polohy letadla není možné, abychom byli nad nějakým ostrovem. Jsme tedy na ostrově, ale je jasné, že nás asi nikdo nenajde a budeme si muset nejspíš poradit sami.
Čtvrtek 18. 8.
Dopoledne jsme si všimli, že tábor a nás v něm někdo pozoruje. Snažíme se zjistit kdo to je a tuto osobu chytit. Utekla nám, ale nechtěně nás dovedla k dalšímu bunkru, ve které jsme ho našli – je to rybář. Vyprávěl nám příběh o tom, jak se jeho loď potopila a on se dostal na ostrov. Vysvětluje, že teď je na ostrově uvězněn, protože musí udržovat v chodu jakýsi přístroj tím, že každých 5 hodin zadává jakýsi kód na klávesnici, a je prý naprosto nutné to dělat. Zároveň nám slíbil další informace výměnou za pomoc. Poslal nás získat jakýsi předmět jen o kousek dál, ale když jsme se vrátili, zmizel…
Co teď? Máme sice od rybáře určitou představu, že ostrov byl osídlen vědci, kteří zde zkoumali různé vědecké anomálie. Ale nechal nás s přístrojem, o kterém tvrdí, že musíme každých 5 hodin zadávat kód. Alespoň, že tento přístroj lze přemístit do našeho tábořiště. Zároveň jsme našli v jeho bunkru hodně předmětů – mapu dalších devíti bunkrů, magnetofon, ale také jeden velmi znepokojivý – noviny, ve kterých je zmínka o naší letecké havárii. Píše se v nich, že nikdo nepřežil.
Pátek / Sobota / Neděle
Rozhodli jsme se nesoustředit na další podivnosti a nevysvětlitelné noviny, ale naopak se snažit myslet pozitivně a vydat se prozkoumat bunkry podle mapy. Bylo to dlouhé putování a museli jsme se rozdělit na tři skupiny, aby nám celá výprava netrvala ještě déle. Nicméně našli jsme v každém bunkru další informace a kazety, které šly přehrát v magnetofonu – na všech kazetách se vysvětlovaly různé poznatky z vědeckých zkoumání.
Zjišťujeme také ale, že antény jsou na ostrově dvě – jedna je v bunkru, kde jsme našli rybáře a druhou jsme našli sami, ale někdo ji ukradl.
Pondělí 22. 8.
Když jsme si začínali myslet, že si dáváme dohromady alespoň střípky informací, v pondělí hned po snídani vtrhli do tábořiště ozbrojení vojáci. Mají zbraně a my se nemáme jak bránit. I přes naši snahu vysvětlit, že jsme zde omylem a neděláme nic špatného, nás neposlouchají a odvádějí několik z nás z tábora. Naštěstí se odvedené skupině podařilo osvobodit, ukrást jakousi bednu vojákům a přemoci je. V bedně jsme objevili složky o nás všech – evidentně nás tedy sledovali. Nicméně jsou tam i informace, které pouhým sledováním získat nemohli – někdo jim je musel poskytnout.
Úterý & Středa
Během přemýšlení jak se mohli vojáci k důvěrným informacím dostat, nacházíme návod jak se z ostrova dostat – lépe řečeno jak možná kontaktovat pomoc. Pokud dokážeme postavit anténu, kterou jsme už jednou našli, a zároveň ji propojit s anténou v bunkru rybáře, měli bychom vygenerovat tak silný signál, abychom dokázali kontaktovat civilizaci.
Čtvrtek & Pátek
Vše se nám daří. Poprvé za čtrnáct dnů máme naději. Dokázali jsme sestavit anténu v táboře a dokonce víme jak ji propojit s anténou v bunkru rybáře, která je také funkční. Několika-hodinové přípravy a několika-denní snaha je ale obrácena v prach, když v pátek večer zjišťujeme, že antény se sice povedlo propojit, nicméně signál nevysílá. Všichni jsme zdrceni – tolik důvěry a odhodlání padlo v tento nápad. V toto jedno řešení, které se zdálo být jediné správné.
Sobota
“Dobré ráno, snídaně se podává v hlavním lobby”, slyšíme zatímco se probouzíme. Je to nějaký špatný vtip? Po tom obrovském zklamání ze včera a po tom všem, co jsme tu za čtrnáct dní zažili po naší letecké havárii? Hotelový personál s našimi leteckými delegáty nás dále směřuje na snídani. Byl to jen sen! Celé to byl jen sen! Díky bohu! Po snídani si prohlížíme fotky z dovolené, balíme kufry a jedeme na letiště. Opravdu se nakonec vracíme domů.
Kompletní fotogalerii najdete >>>ZDE<<<.